Nejčastější chyby Čechů v angličtině (a proč je děláš)
Článků o chybách v angličtině je spousta. Tenhle ti ale řekne i to, proč je děláš. A proč je biflování pravidel nevyřeší.
Nejčastější chyby Čechů v angličtině se rozebírají všude možně. Dozvíš se tam více méně totéž: zapomínáš členy, pleteš si předložky, špatně vyslovuješ "th". A já s tím souhlasím.
Řeknu ti k tomu ale ještě něco: proč ty chyby děláš. A proč je biflování pravidel nevyřeší.
Ve zkratce: čeština funguje jinak než angličtina. Tvůj ale bohužel mozek automaticky přenáší pravidla z mateřského jazyka do toho cizího. V lingvistice se tomu říká jazykový transfer (Selinker, 1972) a je to úplně normální. Taky to znamená, že některé chyby budeš dělat tak dlouho, dokud se jazyk budeš snažit překládat místo používat.
Za dlouhé roky výuky desítek studentů jsem vypozorovala chyby, které se opakují pořád dokola. Tady je 8 z nich, které vídám nejčastěji. A u každé vysvětlení, co se v tvé hlavě doopravdy děje.
1. Chybějící členy (a / the)
Tohle je jasný vítěz žebříčku a nejčastější problém pro všechny úrovně od začátečníků po pokročilé.
Špatně: "I visited great networking event." Správně: "I visited a great networking event."
Špatně: "It was accident." Správně: "It was an accident."
Proč to děláš: Čeština členy nemá. Vůbec. Řekneš "Byl jsem na akci" a nepotřebuješ žádné "a" ani "the". Mozek to v angličtině prostě vynechá, protože v češtině ten koncept neexistuje.
Jak na to: Než řekneš podstatné jméno, zastav se na vteřinu a zeptej se: mluvím o konkrétní věci (the) nebo o jedné z mnoha (a/an)? Časem si to tvůj mozek zautomatizuje, ale chce to měsíce trénování, ne dny. Budeš potřebovat trpělivost.
2. "I am work" místo "I work"
Záměna prostého a průběhového času. Nebo jejich kombinování dohromady.
Špatně: "I am work in a marketing department." Správně: "I work in a marketing department."
Proč to děláš: V češtině říkáš "pracuju", protože máme jeden tvar pro obojí. V angličtině je rozdíl mezi "I work" (obecně, pravidelně) a "I am working" (právě teď). Čeští studenti často přidají "am" tam, kde nepatří nebo zapomínají, že k tomuto času patří taky koncovka "ing".
Jak na to: Pokud mluvíš o tom, co děláš běžně (práce, bydliště, koníčky), použij prostý čas bez "am". "I work", "I live", "I play". Průběhový čas je jen pro to, co se děje právě teď.
3. Špatné předložky
Kvůli těm upadá do deprese snad každý druhý student. Nedají se totiž přeložit naprosto přesně z jednoho jazyka do druhého a ve slovních spojeních s nimi každý jazyk zachází úplně jinak. A kdo si všechny ty kombinace má potom pamatovat, když výměnou jedné předložky změníš celé slovo na jiné.
Špatně: "I am interested about languages." Správně: "I am interested in languages."
Špatně: "I go to work at morning." Správně: "I go to work in the morning."
Proč to děláš: Česky říkáš "zajímám se o" — a "o" překládáš jako "about". Jenže anglicky je to "interested in". Tenhle typ chyby se nedá vyřešit logikou, předložkové vazby se musí učit jako celé fráze.
Jak na to: Neuč se slova izolovaně. Uč se celé spojení: ne "interested" + předložka, ale rovnou "interested in". Když si zapamatuješ frázi jako celek, předložka přijde automaticky.
4. Chybějící -s ve třetí osobě
Špatně: "Technology influence me a lot." Správně: "Technology influences me a lot."
Proč to děláš: V češtině se sloveso mění podle osoby úplně jinak (pracuju, pracuješ, pracuje...). Anglické -s ve třetí osobě je tak malý detail, že ho mozek ignoruje, zvlášť v rychlé řeči nebo psaní.
Jak na to: Pravidlo je jednoduché, takže problém není v tom, že ho neumíš nebo mu nerozumíš. Spočívá v tom, že při rychlé řeči na něj nemáš čas myslet. Na to pomáhá hodně číst a poslouchat angličtinu kdykoli můžeš. Časem ti "she work" začne znít špatně samo od sebe, i bez pravidla.
5. Podmínkové věty a "would" ve větě s if
Tahle chyba se objevuje hlavně u pokročilejších studentů (B1+).
Špatně: "If I would not be so busy, I would go." Správně: "If I weren't so busy, I would go."
Proč to děláš: V češtině říkáš "Kdybych nebyl tak zaneprázdněný" a "kdybych" obsahuje podmínku i podmiňovací způsob v jednom slově. V angličtině to ale musíš rozdělit: podmínka (if + minulý čas) a důsledek (would). "Would" patří jen do té druhé části.
Jak na to: Zapamatuj si pár celých vět, kde to slyšíš správně. Třeba "If I had more time, I would travel." Vždycky, když pak budeš podmínkovou větu chtít říct, vybavíš si správnou variantu a ta ti pomůže poskládat větu.
6. "Could" místo "was able to"
Špatně: "I could finish the project on time." Správně: "I was able to finish the project on time."
Proč to děláš: "Could" a "was able to" se do češtiny překládají stejně, jako "mohl/a jsem". Ale v angličtině je rozdíl: "could" = obecná schopnost ("I could swim when I was 5"), "was able to" = konkrétní jednorázový úspěch.
Jak na to: Zkus si to představit příběhově: "When I was a kid, I could climb any tree" (obecně) vs. "Yesterday I was able to fix my bike" (jednou, konkrétně). Čím víc takových příkladů potkáš v reálném kontextu, tím přirozeněji to začneš používat.
7. Doslovný překlad ustálených spojení
Špatně: "I have small talk with colleagues." Správně: "I make small talk with colleagues."
Proč to děláš: Česky "dělám small talk" — a "dělám" překládáš jako "do" nebo "have". Ale anglicky je to "make small talk". Každý jazyk má své kombinace slov, které prostě nesedí na překlad.
Jak na to: Stejně jako u předložek, uč se celé fráze, ne jednotlivá slova. "Make small talk", "make a decision", "do homework", "have a shower". Ustálená spojení jsou jako puzzle. Jednotlivé dílky neříkají nic, teprve dohromady to začne dávat smysl.
8. Čárky tam, kde nepatří
Špatně: "I think, that this is a good idea." Správně: "I think that this is a good idea."
Špatně: "The book, which I bought yesterday, is great." Správně: "The book which I bought yesterday is great."
Proč to děláš: V češtině se pravidla čárek učí intenzivně už od základní školy. Čárky mají svá specifická místa, například před "že", "který", "protože" . A přesně tuhle automatiku přenášíš do angličtiny: "that" = "že" = čárka. Jenže v angličtině čárky fungují úplně jinak a je jich výrazně méně. Čeština má jedny z nejpřísnějších pravidel interpunkce v Evropě. Každá vedlejší věta musí být oddělená čárkou. V angličtině je to spíš věc stylu a čitelnosti než tvrdé pravidlo.
Jak na to: Všímej si toho v anglických textech, které čteš, kde čárky jsou a kde nejsou. Časem si vypěstuješ cit.
Co z toho plyne?
Všech 8 chyb má společného jmenovatele: snažíš se anglicky mluvit česky.
A vůbec nejde o to, že bys pravidla neznala. Většinu z nich znáš a rozumíš jim, členy, -s ve třetí osobě, předložky. Jenže znát pravidlo a používat ho v reálné konverzaci jsou dvě úplně odlišné věci. Mozek v reálném čase sahá po tom, co zná nejlíp, a to je čeština, kterou se nejkratší cestou snaží aplikovat na překlad.
Proto klasické učení (učebnice → pravidlo → cvičení → test) tyhle chyby neodstraní. Odstraní je jedině to, že budeš jazyk používat dost často a dost dlouho na to, aby si mozek vytvořil nové automatické vzorce.
Jak asi tušíš, tohle není problém jenom angličtiny. Platí to pro jakýkoliv cizí jazyk. Čeština prostě funguje jinak a jakmile to pochopíš, přestaneš se za chyby stydět a začneš s nimi pracovat.
Každý jazyk má svou logiku. Tvůj úkol není naučit se překládat z jedné logiky do druhé. Tvůj úkol je naučit se myslet v té druhé. A ano, není to jednoduché a vyžaduje to trénink.